Začneme-li místními názvy přímo u zastavěné části obce, musíme podotknout, že obec se rozdělovala dříve na Dolňansko ( třeba domy č.1 až 8 a 60, 57, 47, 50, 51, ), Horňansko ( č. 9, 10, ..., 20, 21, ..., 31, 33,... ), Sůchov ( č. 35, 36, ...42, 45, …) a Chalůpky ( č. 48, 55, 59, 77, 89, ... ). Nyní, když se zástavba obce zvětšila, používá se těchto výrazů stále a ještě se přidal název nové části Doubrav, vystavěné přibližně r. 1980, z větší části na poli bývalého lesního družstva - Pražská čtvrť (č. 131, 132, 133, ... 141, 142, ...158, 159, ... 166). V současné době se začíná stavět na Končinách (č. 175, ...). Tento název je však přidělen nesprávně, tato místní poloha se vždy jmenovala Ohrady. Na Dolňansku je jedna ulice s názvem Brodisko, se starou původní zástavbou domů. Za vsí u silnice k Březůvkám býval dříve osamocený domek na Okruhlicách (č.17), ale dnes již je vlastně na konci vesnice, která se postupem času zástavbou doplnila až k němu. Na Dolňansku, Horňansku a Sůchovu žili velcí hospodáři a v Chalůpkách bydleli méně majetní a i nemajetní domkaři. Uprostřed obce ve svahu byl hospodářský dvůr, který v minulosti patřil šlechtě. Dnes je již zbořený a na místě jeho severovýchodního křídla je vystavěn bytový dům bývalého JZD.

U dědiny, v trati Místní poloha, byla Humna a Žlébky, v Humnách (č. 155), na Žlébkoch (č.151) je částečně také výstavba nových domů, zrovna tak i na Drahách (č. 134, 136, 120), na Zakovářovém ( č. 97, 99, 101, 123, 117, ...), v Oborce (č. 170) a v Hefkové zahrádce (č. 93). Musíme vzpomenout také dvě doubravské samoty. Jedna je Na Větřáku (č. 78), bývalý větrný mlýn na kopci Doubí u Velkého Ořechova, druhá, opuštěná, je Pod Horama (č.88) ve směru k březovským pasekám.

Rozdělíme-li popis území na zalesněné a bezlesé, můžeme tak první popsat to, co z polí, luk a sadů uvidíme při průjezdu obcí. Jedeme-li od Zlína k Luhačovicím, tak nad Bohuslavicemi vyjíždíme z lesa na Hraničkách a otvírá se nám pohled z kopce do Doubravského údolí. Pole vlevo od lesa až po farmu zemědělského družstva je Nádevsí, pruhu hned u hraniční cesty až po les Zábrančí se říkalo Obecní Loska. Nádevsí bylo například Bilkovo a také Václavovo a za nimi u lesa Zábrančí a Rosoší bylo pole Malotovo Rosoší a před ním Václavovy Roviny. Na Václavových Rovinách, Malotovém Rosoší a Nádevsí u farmy se nyní pasou dostihoví koně, jinak pole Nádevsí je u silnice orné. Místu pod Nádevsím u potoka, kde je roubená stodola, se říkalo Kůt.

Vpravo je v oraném honu malý lesík, tzv. Lekšův, mezi ním a lesem Trvajovská a hned u silnice se říká Tabule, za nimi je pole s názvem Loska, až v koutě mezi lesy. Pod Lekšovým lesíkem je mírný svah Kučovánky dosahující k polní cestě, která vede ze silniční zatáčky od potoka k lesu Neradovu. Mezi touto cestou a Kaňovickým potokem je rovinka Zálučí, kde je v současné době postaven myslivecký posed. Nad Zálučím k lesu vidíme orané pole Lipiny a za Lipinami a Zálučím vlevo stromový porost v terénní prohlubni Jančův lesík.

Sjíždíme-li z kopce ke Kaňovickému potoku, vidíme vlevo za zatáčkou při jeho toku stromový porost Rosošný žleb, který se táhne až do hlubokého lesa k prameništi. Pak přejíždíme potok, kde vpravo před námi je pole Dílca. To určíme snadno podle kamenného kříže, který je na poli zhotoven na vrcholu kopce před vesnicí. Za ním se svažovaly k domům již jen Záhumenice.

Chvíli zastavíme u kříže a rozhlédneme se přes ves směrem k Velkému Ořechovu a k lesu Neradovu. Za již zmíněným Jančovým lesíkem pokračuje níže ve stráni u potoka sad Úprzlí a nad sadem u lesa se oranému poli, začleněnému v honu, říká Štěpnice. Uveďme pro zajímavost to, že zvláštní místní název Úprzlí je údajně odvozen od rčení, že tudy "uprzli" (unikli) cikáni z dědiny. Dále k horizontu je velké orané pole Vrcha a vidíme na něm až na kopci u Velkého Ořechova samotu Na Větřáku. Pod tímto stavením je lesík u silnice Janotovo boří. Před ním, blíže k nám v poli, se části nyní již oraného pole říkalo Březí nebo Machače. Dříve se tu pásal dobytek a stávaly cikánské bůdy podél polní cesty do Zlámance. Pod Vrchama k vesnici jsou další Záhumenice. Za zády, na druhé straně za silnicí, je zemědělská farma. Byla vystavěna část od vsi na Drahách, věže na močůvku na Mezihrází, a tam, co jsou stáje pro koně, na Nádevsí.

Projedeme vesnicí, kterou jsme si již popsali v úvodní stati a vyjíždíme u fotbalového hřiště vybudovaného na louce a mokřadu Výpustě. Za potokem je hráz a louka s místním názvem Za Bilkovo. Do kopce pohlédneme na orané pole Drahy a dále Mešník. Za polem k Újezdu je Mešníkový žleb, který se táhne od silnice až k potoku a ve kterém je nyní již nepoužívaná skládka komunálního odpadu. Za "Smeťákem" pod cestou u Velkoořechovska jsou louky a remízky Nivy. Dole za Výpustů, dále pod silnicí u potoka, jsou políčka a louky Podevsí až k Hřivínovu Újezdu a za potokem stoupá svah v Ohrádky. Tvoří ho z části políčka a z části sady a remízky.

Na levé straně za vsí se mírně zvedá jižní svah Ohrady, na kterém se v současné době buduje nová zástavba rodinných domků. Pak dále pokračují podél cesty louky Končiny a úzký lesík v terénní prohlubni Rudkov. Až u Hřivínova Újezda poslední pole po levé straně situované také na jižním svahu je Panské kuse. Kopec, který se vypíná nad tím vším, je Kamenec a tak není divu, že pastvina u lesa na doubravské straně je nazvána Kamence.

Tolik o průjezdu obcí od Zlína k Luhačovicím. Viděli jsme však jen velmi malou část z katastrálního území, pro další výhled si budeme muset vyjít severně nad ves na kopeček za č. 153. Stojíme na polní cestě Zlínský chodník a ponejvíce nás uchvátí pohled do hlubokých lesů, ale o nich si povíme později. Nyní se zadívejme na pole a louky. Zatím, co předchozí zmiňované Nádevsí, Dílca, Lipiny, Drahy a Vrcha byly orané, zde již vidíme jen pastviska. Podíváme-li se vlevo, dohlédneme až k bohuslavským Hraničkám a můžeme si zmiňovanou oblast prohlédnout z jiného úhlu. Pojďme si popsat území od farmy ZD. Nad farmou, blíže k nám, jsou pastviny Psinka. Určíme je nejlépe podle vybudovaného vodojemu pro kravíny. Kdybychom šli po Zlínském chodníku dále k lesu, míjeli bychom nalevo pole Dlůhé, před kterým je hrázový porost Záchraščí a až před lesem je pastvina Polednisko a bývalé Přísadnisko s blízkou terénní sníženinou Močár. Les vzadu, který vidíme, je od Bohuslavic Zábrančí, Rosoší a u Poledniska Krokva.

Pokud se zadíváme z našeho kopečka mírně vpravo, stáčí se před lesíkem Šišků kopec polní cesta do Dolin a za lesíkem je druhá do Šťavnice. Obě cesty vedou k Černému potoku. Nad Šiškovým kopcem u Zlínského chodníku je bývalá obecní pastvina Kerchov. Dále vpředu vpravo jsou již jen pastviska a les Oskorušné. U samého Poledniska se říká části lesa Oskorušného "Bílá bučina", protože zde rostou mohutné bílé buky. Jeden z nich je nazván Pešlůj a je starý údajně přes tři sta let. Les Kopánky je vidět více vpravo. Pole před ním je orané a jmenuje se Okruhlice.

Pro další výhled do okolí si vyjdeme na kopec Kamenec. Stojíme-li na pastvisku Kamence, kousek nad regulační stanicí plynovodu, uvidíme vlevo před Okruhlicemi Michalovy, ty nad silnicí jsou Horní Michalovy a pod silnicí okolo malého potůčku z obou stran jsou Dolní Michalovy až po dům č. 93. Přímo pod námi, směrem k odtoku Černého potoka k Hřivínovu Újezdu, jsou Kamenečky a za potokem téměř vpravo pod lesem Podlovisky. Úplně vzadu, kde nedohlédnu, jsou Bečáky. Orané pole Oskorušky vidíme za potokem u silnice. Poznáme ho podle úzkého lesíka Brdka, který stoupá od pole rovně k březovskému hřbitovu, a také podle toho, že na jeho prvním dubu jsou umístěny Boží muka.

K Březůvkám se vine silnice, zleva u ní, pod hřbitovní kaplí, je pole Kůty, zprava Trubačka. Blíže k Doubravám, před Kůtama, jsou Zbrodky, a u Černého potoka louka a mokřad Čáslavky. Vzadu již vidíme ve svahu malý lesík Pod Horama s mysliveckou chatou a zalučený svah od lesíka k Černému potoku je Střážná. Velký les vzadu se jmenuje zkraje Podhoří, dále Mezihoří a Hunčov, vzadu Paseky a úplně k vrcholu kopce a k Březovským pasekám končí Doubravský les Zápasečí. Údolí Černého potoka se stromovým porostem a mokřadními loukami, které vidíme mezi lesy, jsou Uhliska.

Uděláme si procházku do Uhlisek a projdeme se podél celého toku od silnice proti proudu až na konec velkého vzrostlého lesa ke březnickým pasekám. Cestou se můžeme kochat krásnou, naštěstí ještě zdaleka nedotčenou přírodou s výskytem nádherných a některých dokonce chráněných rostlin a živočichů. Vydáme se od mostku zprvu po pravé straně potoka Čáslavkama a dojdeme na Podstrání. Hned za potokem se říká také Kůty a nad tím se zvedá zalesněný svah Kopánky a dále u potoka za Kopánkama jsou Strže. Přejdeme mostkem na druhou stranu a ocitneme se ve Šťavnici. Nad námi výše je pastvina Oskorušné.

Ocitáme se v Uhliskách, za potokem ve svahu vidíme louku Přídanky, pastvinu Na Drahách a vzadu je vzrostlý les Podhoří. Procházíme vzhůru podle potoka pod lesem Oskorušné a přicházíme k táboru ochránců přírody, který je na loučce v Přední Kopánce. Dále pokračujeme a přicházíme ke dvěma stržím zleva se svažujícími do potoka, z nichž první se říká Habrovanská dolina a druhé Včelíny. Tyto dvě strže se jakoby sbíhají u potoka na velmi podmočeném palouku pod lesem. Dostali jsme se k dalšímu přechodu přes potok na pravou stranu a vcházíme na Garlíkovu lůku. Poznáme ji podle studánky s chráněným pramenem. Stoupáme nad ní mírně vzhůru cestou po okraji lesa k levostrannému malému přítoku Černého potoka z lesa Hunčova a při jeho přebrodění si povšimneme jakoby ostrůvku v potoce s názvem Hrančíkova zahrádka. Za tímto místem se okolí potoka nazývalo Ráj.

Začínáme stoupat lesem k vybudované vojenské cestě, která vede z bohuslavských Hraniček na Pindulu a míjíme Boží muka na buku v lese Paseky. Chůzí dále do kopce vyjdeme na zmíněné asfaltové cestě a před námi les je již Zápasečí. Nepůjdeme do něj, ale scházíme po asfaltce vlevo až k potoku, abychom mohli pokračovat proti jeho proudu. Ujdeme asi tři sta metrů a přicházíme na Důbravské mezihorské lůky. Rozhlédneme-li se vlevo, uvidíme za potokem les Jezera a ještě více vlevo a zpět k Bohuslavicím les na kopci, jenž je nazván Zbojnická cesta. Vpravo je již zmiňovaný les Zápasečí a přímo před námi, kam se ještě půjdeme podívat, je soutok dvou pramenů Černého potoka. Ten, co vidíme z levé strany, teče z Jam. Půjdeme-li lesem Jamy v tu stranu a stočíme se do kopce mírně vlevo, vidíme první březnickou samotu na Kříbech, mineme ji a pokračujeme okrajem lesa na jeho vrchol Roviny. Tím končí naše procházka lesem, protože zde již vycházíme u další březnické samoty z lesa ven.

Pokud se rozhodneme, že s procházkou ještě neskončíme a obejdeme celý les, tak je nejlépe se do Doubrav vracet mírným svahem dolů až na Poledniska chodníčkem, kterým se dříve cestovalo mezi Zlínem a Doubravami. Zde stojí za povšimnutí hraniční kameny, které jsou osazené do země. První kámen na Rovinách je trojboký a rozděluje katastrální území Doubrav, Bohuslavic a Březnice, další jsou čtyřhranné a oddělují pouze Bohuslavice od Doubrav. Následuje les Zbojnická cesta zleva i zprava chodníku a potom místo, kterému se podle velkého mraveniště, údajně přes tři metry, říkalo U Mravenčáku. Za Mravenčákem přicházíme do lesa Krokva a chůzí mírně z kopce se dostaneme až k východu z lesa, kde si povšimneme dalších tří obrázků umístěných na stromech. Jsme na Polednisku a pokud se chceme vrátit k výchozímu místu, procházíme loukou směrem k vesnici až k cestě do Dolin, následně Dolinama a podle Černého potoka zamíříme k mostku přes Černý potok.